Vláček hú, hú aneb Sova houká, letí (pro dospělé níže v novinkách)
Vláček hú hú aneb Sova houká, letí
Hú, hú - sova houká,
letí,
na nádraží vlaků
jako smetí.
Přijely k nám zdaleka,
sova myš si odvléká.
Hú, hú slyšet
z mraků,
nasedám do vlaku.
Sova vstříc jim
noční oblohou si letí,
kol nádraží myší
jako smetí.
Každý tady jejich
pískot slyší.
- Nelítá sem sova sama,
je jich tu jako draků.
Ve dne sova
chová se jak dáma,
v noci ale je postrachem myší,
jež za své počty nemohou
a naší noční oblohou
další sovy vstříc
těm temným, tmavým
mrakům letí.
Táta, máma,
také všechny děti.
A já s pejskem smavým,
co ty myši
taky dobře slyší,
nasedám do vlaku.
Jenom štěkne,
zalezou do skrýší.
Sovy ho nemilují,
hú, hú tiše hudrují.
Hú, hú - vlak náš odjíždí,
po myších sovy vyjíždí. -
Je to takhle od věků,
psi jsou tu sovám ku vzteku.
Náš pes s naším
vlakem mizí.
Milují ho lidé -
a to také cizí!
