Nyní kratší pro dospělé, ještě budu trošku dodělávat:
Vlahý deštík na nás kape,
bosá noha trávu šlape.
Kapky velký padaj dolů,
vyšli jsme do trávy spolu.
(To (zas) s kamerou mojí -
my roky už jsme svoji.)
Zas kapky velký stékaj mi dolů po kůži,
vztáhnu svou ruku -
a další spočine tak krůpěj na růži.
Z nebe padá jarní sen,
a zvolna vlhne/pomalu vlhne čistý len
oblečení
a duše dýchá volně
- i když nesvlečení.
A déšť mi dává chvíli pro mě
jak z nebe/mraků stále padá,
ty mokrý růže já mám ráda
a kapradí chřestový,
z něj kapky mi napoví,
jak déšť ten další
dal mi víc
tak k čertu s falší
- Nechci nic.
Asi tak na těch minut pár,
co z nebe padá mokrý dar.
Jím radar odrušen
a nezvládá ničit víc,
tak na chvíli vše krásné
a všechno je víc jasné
i s nebem nad hlavou
a dechu dálavou
kosmických dešťů,
co zdraví mokrou vodou.
Tak jdeme s kosmem shodou.
- Ať ještě chvíli prší víc ..