ZAUJATÝ PÁN
Rok za rokem plyne,
Prorůstá mě vztek a hnus,
Dnes tady někdo bídně zhyne,
Začíná noc plná děsů a hrůz!
Od rána do půlnoci,
O život se bojíš,
Jsi pouze v moji moci,
KOLIK TOHO JEŠTĚ USTOJÍŠ?!
Jak ladně křičíš…
Je to jako zpěv…
Přede mnou se krčíš,
No co ty mi to nejsi za objev?
Do špinavé matrace,
Krev se krásně vpijí,
Poznáváš mé frustrace,
TVÁ BOLEST MĚ OPÍJÍ!
Do očí mi hledí,
Pak na zem se kácí,
Krev se se slinami ředí,
Kdesi v temnotě se ztrácí!
Když se kůže stahuje,
Zatímco srdce pracuje,
Já nemůžu si pomoci,
Má mysl se raduje!
Od studené čepele,
Krvavá je trasa,
Nůž se zkrátka vesele…
ZAŘEZÁVÁ DO MASA!
Jak dlouho asi potrvá,
Než její duše vyprchá?
Bezmocně leží tu mrtvá,
Ale dobrým masem se nemrhá!
Natáhnu si igelit,
Vím jak si den spestřovat,
Maso od kostí oddělit,
Začínám tě porcovat!
SYTÝ JSEM JIŽ DOSTI,
ZBYLY JENOM KOSTI,
TVÉ OSTATKY NESU,
POHODÍM JE K LESU!
