Vix Muž, 37 let / Ústí nad Labem

V dnešní době, v níž je pro stále větší část světa a jeho populaci charakteristická Ekonomická krize, by se mohlo zdát zcela scestné a zbytečné zabývat se tak malou částí průmyslu, jakou je právě složka hudební (hudební nahrávací průmysl je odvětvím s obratem 20 miliard USD za rok).  Avšak hudba jakožto jedna z nejdůležitějších složek kultury dnešního světa nemůže zůstat v krizi bez povšimnutí. Právě hudební průmysl je také odvětvím, které své krizi čelí (či spíše podléhá?) daleko déle. A tudíž, když bylo začátkem prosince 2008 oznámeno, že americká recese je skutečností již od roku 2007, potvrdilo se jen to, s čím se lidé z hudebního průmyslu potýkají již léta. A právě v době, kdy se zdá, že trh s hudebními nosiči upadl po dlouhých a intenzivních bolestech do kómatu a Robbie Williams vydal nové album s příhodným názvem „Reality Killed the Video Star“ (jako reakci na stav hudební scény a návaznost na hit The Buggles – „Video Killed the Radio Star“ z roku 1979, jenž oslavoval zlatou dobu rádiového vysílání a poukazoval na přerod celého hudebního světa díky vysílání televiznímu) je nasnadě rozebrat příčiny této celosvětové krize a nastínit možná východiska a potencionální řešení. [1], [9]

Ještě před patnácti až dvaceti lety byl hudební průmysl považován za jistý zdroj dlouhodobě garantovaných příjmů. Dnes je všech pět velkých nahrávacích firem buď v červených číslech, nebo se potácí na hraně mezi ziskem a ztrátou.

Z nějakých důvodů měl pokles hudebního průmyslu od roku 2000 pořádný náskok před globální recesí - prodej kompaktních disků od přelomu milénia klesl o 36 %.V roce 2000 činil pokles 1,4%, v roce 2001 5% a v roce 2002 již 9,2%, přitom v USA to bylo plných 11%. Oproti tomu prodej prázdných zapisovatelných CD médií se za prvních šest měsíců roku 2002 zvýšil o 40%. Za stejné období se zvýšil rovněž počet uživatelů systému Kazaa, největšího internetového systému pro výměnu hudebních nahrávek. Ten se dokonce ztrojnásobil.

[1], [3]

V ČR klesají hudebním vydavatelům tržby již přes deset let. Zatímco v roce 1997 zaznamenal český hudební trh vrchol s tržbami přes 1,6 miliardy korun, v předloňském roce si firmy rozdělily necelou půlmiliardu korun.

PRODEJE CD V ČESKU

ROK               KUSY (v tis.)             KČ (v mil.)

2004                3 172               565

2005                2 910               495

2006                2 724               434

2007                2 517               389

1. pol. 2008     871                  118

Zdroj: IFPI

[7]

Jaké je nebezpečí?

V hudebním průmyslu se vyskytuje řetězec dopravující nahranou hudbu od výrobce k posluchači: výrobci hudebních nástrojů, hudebního softwaru, zaměstnanci nahrávacích studií i vydavatelství, promotéři, zaměstnanci lisoven alb a další myriáda lidí. Jako každý etablovaný byznys může i hudební průmysl svou krizi rozšířit na jiné komerční sektory. Ovšem na rozdíl od většiny komerčních odvětví je Damoklovým mečem denně se kývajícím nad hudebním průmyslem možnost konzumenta získat konečný výrobek zdarma, bez tíživého rizika právních opletaček. Připočtěte, že každý muzikant se slušným připojením k internetu je schopen digitálně distribuovat a propagovat svou hudbu a spousta článků výše popsaného řetězu najednou patří do starého železa. [1]

Historie a vznik pirátství

Abychom pochopili podstatu problému, musíme se vrátit zhruba na konec osmdesátých let. Proč jsme vlastně tehdy nevytvářeli pirátské kopie hudebních nahrávek? Byli jsme snad o tolik lepší či disciplinovanější?

Nikoliv. Odpověď je mnohem prostší: ještě před nedávnem jsme k "hudebnímu pirátství" neměli žádný ekonomický důvod. Dlouhohrající deska se v osmdesátých letech dala běžně pořídit za 36 korun, výjimečně (u dovozových titulů) za 80 korun. Za tutéž cenu se prodávalo i těch několik málo titulů CD, které se již na našem trhu daly koupit. A jak to bylo s cenou prázdných médií? Magnetofonová páska na cívce stála 80 Kčs, nejlevnější magnetofonová kazeta C60 značky Emgeton 50 Kčs. "Pirátským" zkopírováním jsme tedy "ušetřili" v průměru nula až minus třicet korun. Při každém zkopírování jsme tehdy také museli oželet značnou ztrátu kvality. Originál měl tedy lepší kvalitu než kopie, a navíc byl levnější.

Podívejme se, jaká je situace dnes. Typická cena CD je relativně vysoká, kolem 300 až 600 Kč; pod 100 Kč klesne pouze ve výprodejích. Jeden prázdný nosič CD přitom stojí méně než 10 Kč. Zkopírováním CD v ceně 400 až 500 Kč tedy ušetříme téměř celých původních 400 až 500 korun. Rozdíl v ceně prázdného nosiče a originálního výlisku je tak velký, že se vyplatí zkopírovat každé prodávané CD. A jelikož se jedná o digitální záznam, bude kopie od originálu nerozeznatelná.

Drahá hudba

Proč vlastně došlo k takovým cenovým posuvům? Jsou pro to dva zásadní důvody. Tím prvním jsou změny ve vlastním hudebním průmyslu. V posledních patnácti letech zanikla či byla pohlcena řada nahrávacích značek, a to i značek velkých a kdysi významných. Již v roce 2003 bylo plných 75 % trhu ovládáno pouhými pěti největšími hráči: Universal, Warner, Sony, BMG a EMI. Tento fakt vedl zákonitě ke snížení konkurence, a tím i k nárůstu cen hudebních nahrávek.
V hudebním průmyslu dochází také často k nemístnému plýtvání. Například účty za výrobu posledního alba Michaela Jacksona činily 30 milionů dolarů.
Jak je možné, že nahrávací společnost takovou sumu vůbec schválí? Navíc v době, kdy je v celém oboru na pořadu dne hledání úspor? Jde o "ochranu kariéry" - a nikoliv pouze kariéry hudebníka. Pokud se totiž na vzniku alba podílejí nejdražší producenti a nejdražší studia, příslušní zaměstnanci nahrávací společnosti se mohou v případě neúspěchu úspěšně bránit.
Současný systém tedy své účastníky nejen nemotivuje k úsporám, ale působí právě opačně: na nejvyšších stupních pyramidy povzbuzuje k nemístnému plýtvání. A to je zároveň hlavní důvod zvýšené ceny hudebních nahrávek.

Technologický vývoj

Plýtvání v hudebním průmyslu je ale jen jednou částí problému; samo o sobě by ke krizi nevedlo. Krize je důsledkem jiné skutečnosti: radikálního vývoje technologií, který vedl ke zrodu alternativních cest distribuce hudby.
Pohled na stav spotřební elektroniky jasně ukazuje, že CD přehrávač mizí z našich domácností podobným tempem, jakým on sám kdysi vytlačil z výsluní svého předchůdce, klasický gramofon. V domácnostech se již masově rozšiřují plně elektronické přehrávače hudby, které již nevyžadují CD ani jiný hmotný nosič.
Veškerou distribuci hudby bude možné provádět elektronicky. Bude to rychlejší, levnější a praktičtější než manipulace s CD. Spolu s "cédéčky" se stanou minulostí i tradiční distribuční kanály, které jsou dnes hlavním zdrojem příjmů hudebního průmyslu.
Nahrávací společnosti tento vývoj předpokládají, a proto se výrazně angažují v různých projektech elektronické distribuce hudby. Nejsou však příliš úspěšné. Není také divu: projekty placeného prodeje skladeb mohou jen těžko konkurovat hudbě, která je na internetu ve stejné kvalitě, a přitom zcela zdarma.

[3]

Legální download muziky.

Tři roky investigativního šetření odhalují tristní fakt: 95 % hudby je staženo ilegálně.

Dle IFPI (Mezinárodní federace hudebního průmyslu) bylo za rok 2008 protiprávně sdíleno 40 bilionů hudebních obsahů. IFPI zároveň odstranila 3 miliony odkazů na nelegální hudbu (v roce 2007 pouze půl milionu). Prezident IFPI John Kennedy vyzval vlády po celém světě, aby ve spolupráci s internetovými poskytovateli začali razantně postupovat proti vzrůstajícímu pirátství. Navzdory současnému stavu vzrostl letos zisk mezinárodního digitálního hudebního průmysl o 25%. 6 let vykazuje vzestupnou tendenci a tvoří kolem 20% celkových hudebních zisků globálně. V Čechách IFPI od poloviny roku 2008 spolupracuje i s policií ČR a má za sebou první uzavřené případy pirátství. Většinou se zatím jedná o podmíněné tresty. Spolupráce na vládní úrovni zatím chybí. Neexistuje totiž potřebná legislativa a také se čeká, jak se k tomuto tématu postaví Evropská unie.     

[6]

Na technologický vývoj však nereagují pouze nahrávací společnosti, ale také jednotliví interpreti, kteří se snaží o modernější způsoby distribuce.

Příklady alternativních způsobů prodeje desek:

Veleúspěšní altrockoví Radiohead uplatnili při prodeji svého posledního alba In Rainbows (2007) novátorský přístup. Skupina dala fanouškům možnost si album stáhnout a zaplatit za něj to, zač podle nich stojí, což je na umělce postavení Radiohead každopádně radikální krok.

A výsledek? Album si stáhlo 1, 3 milionu lidí, kteří za něj zaplatili v průměru 4 libry za kus!

Dalším extrémem je například živá deska LEFT RIGHT LEFT RIGHT LEFT od skupiny Coldplay, jež je pojata jako dík svým fanouškům a je na jejich internetových stránkách ke stažení také zdarma.

 V našich podmínkách se o podobný krok pokusila např. skupina Wohnout – deska, která jim vyšla v březnu 2009, byla distribuována ve spolupráci se společností T-Mobile. Ta ji jako sponzor nabízela na svých stránkách k volnému stažení a sponzorovala i celé turné.

[1] [4] [8]

Řečí čísel organizace IFPI si však musíme uvědomit, že problém je tedy zásadnější, než jak jej vidí hudební distributoři. Nepostačí změnit způsob distribuce hudby. Je zapotřebí změnit i způsob jejího zpoplatnění. Nadále již nebude možné prodávat hudební skladby.

Skladby nebudou zbožím

Prodej jednotlivých hudebních skladeb je závislý na možnosti prodávat hmotné nosiče. Může proto fungovat jen v situaci, kdy existují technické či ekonomické překážky individuálního kopírování. Prodávat hudební nosiče je tedy například možné, pokud je takové kopírování podstatně dražší než jejich hromadná výroba, případně pokud je spojeno se ztrátou jejich kvality.
Tento stav již dnes ale zcela postrádá platnosti. Pokud někomu daruji CD, neznamená to, že si jej již nemohu nikdy poslechnout. Mohu si jej bez ztráty kvality a velmi levně uložit na jiné záznamové médium. Dnes se tedy nosič mění na pouhý certifikát, který potvrzuje, že jsme zaplatili požadované poplatky.

Prodej certifikátů

Je samozřejmě možné prodávat i čisté certifikáty. Příkladem může být prodej práva používat dálnice, který má formu prodeje dálničních známek, nebo třeba prodej práva cestovat vlakem, který má formu jízdenky. Pokud ale prodáváme certifikáty, které nejsou k vlastnímu užívání služby potřeba (vlakem lze samozřejmě cestovat i bez jízdenky), musíme zajistit, že bude o tyto certifikáty dostatečný zájem - například tím, že jejich nezakoupení účinně penalizujeme.

V případě hudby ale právě penalizace selhává. Zjistit, zda poslouchám danou skladbu "legálně" či "nelegálně", je v podstatě nemožné.

Stávající model distribuce hudby proto neodpovídá novému stavu technologií. V této situaci existují dvě možnosti, jak situaci řešit. Jednak je možné se pokusit příchod nové technologie zbrzdit či úplně zastavit. Druhou možností je najít takový model distribuce autorské práce, který bude s novou technologií v souladu.

Zdržovací taktiky

Historie nás učí, že žádnou užitečnou technologii se dosud zastavit nepodařilo. I přes tyto zkušenosti se dnes objevují snahy o zamezení nebo znesnadnění digitálního šíření hudby. Do této oblasti patří zejména systémy Digital Rights Management, tedy systémy pro digitální správu (autorských) práv. Je jich nepřeberné množství a kladou si nejrůznější cíle. Snaží se třeba vytvořit taková hudební CD, která by se nedala na počítači zkopírovat nebo by se zkopírovala s chybami. Pokoušejí se také zabránit vytváření MP3 souborů z hudebního CD nebo se snaží vytvořit takové počítačové hudební soubory, které by se daly přehrát jen jednou nebo v omezeném časovém období.
I v těchto případech se ale pouze opakuje situace z minulosti: proti každému softwaru bránícímu kopírování se záhy objeví jiný software, který jej zneškodní.
Další zdržovací technikou bylo vytváření "podvržených skladeb", tedy hudebních souborů, které jsou pojmenovány například jako skladba nejnovějšího alba populární hudební skupiny a mají i patřičnou délku několika megabajtů, obsahují však pouze šum a praskot. Pokud by se uživatelé setkávali s takovými soubory často, mohli by na internetovou výměnu hudby zcela zanevřít. Aspoň tak si to zřejmě představovali tvůrci této taktiky.
Internetové výměnné systémy se ale vypořádaly i s tímto problémem: zavedly totiž systém hodnocení "technické kvality" skladeb přímo komunitou uživatelů. První uživatel, který se s podvrženou skladbou setká, ji pak může ze systému rovnou odstranit a zmíněný soubor již nikoho dalšího neobtěžuje.

Právní boj

Druhou cestou je cesta právní. Jejím principem je označit využívání nové technologie za nelegální a pokusit se výrobce či uživatele takové technologie penalizovat. I tato cesta však naráží na problémy, z nichž dva jsou zásadní. Především, každý soudní systém je součástí některého státu, který stanoví zákony a ovládá soudní moc na daném území. Jakmile ale hranice státu překročíme, přestává platit i jeho právo. A to je přesně případ internetu a internetových hudebních systémů. Provozovatel výměnného systému tedy může být z jedné země, uživatelé systému z jiné země či dokonce z řady jiných zemí. Provozovatel navíc nemusí vůbec existovat (např. čistý peer-to-peer (P2P) systém nespadá pod právní řád žádné konkrétní země)

I takový systém má samozřejmě své uživatele, které by bylo možné pohnat k odpovědnosti. Tím se ale dostáváme k druhému problému. Uživatelů internetových výměnných systémů jsou miliony až desítky milionů; časem jich budou stovky milionů i miliardy. Každý právní donucovací systém je však postaven na předpokladu, že většina občanů pravidla dodržuje. Žádná firma si nedovolí vést právní spor proti desítkám milionů uživatelů. Není to možné z hlediska finanční náročnosti takového sporu a kapacit soudů.

[3]

Ve světě navíc vznikají i různá uskupení na ochranu oněch nelegálních „spotřebitelů“. Například ve Velké Británii vznikla organizace Featured Artist Coalition (pod ní se skrývá poměrně rozsáhlá základna britských hudebníků). FAC se staví za nelegální stahovače. Nechtějí však zlegalizovat tuto činnost, nýbrž pouze pozměnit výše trestů. Dále jsou např. také proti politice major labelů (aby nové tváře věděli, že nemusí podepisovat smlouvy atd.)

[5]

Pirátství a politika (pirátství zastoupeno v Evropském parlamentu)

V některých zemích se otázka trestání a přístupu k hudebnímu pirátství prosadila do politické sféry. Švédská pirátská strana, úzce propojená s kontroverzním portálem Pirate Bay, jehož provozovatelům v roce 2009 soud napařil tvrdé tresty za porušování autorských práv, dostala od švédských voličů 7,4% hlasů. To jí vyneslo křeslo v Evropském parlamentu! Z nelegálního stahování hudby z internetu se tedy stalo politikum. Existence a úspěch strany nemusí být až takovým překvapením, po celém světě existuje mnoho politických stran, které se zabývají protestní činností, a ta se může týkat čehokoli. Překvapivé ale je, že politická strana, která zcela otevřeně propaguje porušování platných pravidel, získala takovou podporu v zemi, která je vzorem právního státu. Znepokojující je z politického hlediska již fakt, že takové množství voličů preferovalo politickou stranu s takto úzce zaměřeným programem, před stranami se skutečnými programy dle klasických schémat. Nelegální sdílení na internetu však samozřejmě není jen záležitostí Švédska. Není divu, že i u nás pocítilo několik odpůrců současného právního stavu potřebu sdružit se a vytvořit Českou pirátskou stranu. Hlavním cílem ČPS je především změna způsobu trestání pirátství. A to z trestného činu na pouhý přestupek pod pokutou několikanásobku aktuální ceny díla na trhu. Nepodporují ale, pokud někdo načerno pálí cédéčka, prodává je na internetu a vydělává na tom. Na druhé straně stojí opět IFPI, která zájmy autorů hájí a veškeré pirátství tvrdě stíhá. Právník IFPI JUDr. Jaromír Soukup uvádí, že IFPI bude „bojovat“ proti takovýmto uskupením až v momentě, bude-li jejich program v rozporu s právem a českým právním řádem a budou-li usilovat o to, aby byla masivně páchána trestná činnost. [6]

Boj proti nové technologii je tedy odsouzen k neúspěchu a stávající systém prodeje skladeb nelze udržet. Konec dnešního systému prodeje skladeb se tedy nezadržitelně blíží a s ním se znovu vynořuje zásadní otázka: Bude možné najít takový model distribuce autorské práce, který by byl s novou technologií v souladu?

Skladba jako služba.

Jak už jsme zdůvodnili, skladby nebude možné prodávat. Nebude ani možné zabránit jejich volnému šíření. Jediným modelem, který odpovídá těmto předpokladům, je ten, že pro nekomerční, tedy osobní poslech, bude veškerá hudba na internetu k dispozici zdarma.
Ani tato skutečnost však neznamená, že autoři skončí bez zdroje příjmů. Většina lidí bude k hudbě přistupovat prostřednictvím interaktivních zábavních služeb, nástupců dnešního rozhlasového a televizního vysílání. Provozovatelé těchto služeb budou používat hudební obsah k provozování komerční činnosti, a budou tedy muset za použité skladby platit.
Díky tomu, že distribuce hudby bude plně elektronická a výrazně automatizovaná, příští systém bude fungovat mnohem efektivněji a levněji než dnešní podoba hudebního průmyslu s distribucí skladeb na hmotných nosičích. Zatímco dnes spotřebuje distribuční systém kolem devadesáti procent vybraných poplatků, v budoucnu připadne většina zaplacených peněz přímo autorům a interpretům. Budoucí systém bude také spravedlivější, protože bude velmi přesně odrážet poslechovost jednotlivých skladeb i jednotlivých autorů.
Lidé budou tyto služby využívat ze stejného důvodu, z jakého dnes poslouchají rozhlas -  je to převedení starosti s výběrem hudby na někoho jiného např. redaktora stanice). Rozhlasová stanice bude za vysílanou hudbu platit; pro posluchače bude však poslech zdarma, neboť provoz této stanice bude financován z reklamy.

Interaktivní rozhlas.

Budoucnost přitom přinese dva podstatné rozdíly oproti dnešku. Rozhlasové vysílání bude plně digitální, to znamená, že vzroste jeho technická. Druhou podstatnou změnou bude možnost obousměrné komunikace. Právě díky ní se rozhlas postupně změní na novou podobu: vzniknou automatizované interaktivní služby, naladěné přímo na vkus a náladu konkrétního uživatele.
Takové "rozhlasové stanice" nám budou umět například individuálně doporučovat skladby, které by se nám mohly v danou chvíli a v dané situaci líbit.
Uživatelům se bude nabízet takové množství atraktivních služeb, že nebudou mít důvod sáhnout do internetových hudebních systémů. Komerční služby budou v naprosté většině financovány příjmy z reklamy a pro koncového uživatele tak budou zdarma. A protože se bude jednat o služby personalizované, které budou své uživatele znát mnohem lépe než dnešní anonymní rozhlasové a televizní stanice, bude mít i reklama, tedy hlavní zdroj příjmů těchto služeb, mnohem přijatelnější podobu.

Právní zajištění.

Provozovateli těchto služeb budou komerční firmy, a ty budou odvádět autorům skladeb smluvně dohodnuté poplatky v závislosti na skutečné míře použití jejich děl. Každá komerční firma musí být zaregistrována v některém státě, právnímu systému tohoto státu tedy také podléhá. Posluchačů hudby budou sice miliardy, provozovatelů těchto služeb však bude o několik řádů méně, a budou tedy snáze postižitelní, pokud by se chtěli placení vyhnout.
To, že je možné hudbu beze ztráty kvality snadno kopírovat, již nebude nikomu vadit, protože skladby nebudou zbožím. Tato možnost se naopak bude využívat při vytváření nových služeb. Služby - tedy nový zdroj příjmů budoucího uspořádání - nová technologie ohrožovat nebude. Služby se kopírovat nedají. Poskytovatel služby musí přicházet se stále novými nápady, musí průběžně organizovat různé akce a moderovat život komunity uživatelů, která kolem každé úspěšné služby vznikne. Nápady, akce, život komunity i vlastní komunita jsou tedy jedinečné a nekopírovatelné. Služby jsou tak před novou technologií chráněny. Díky tomu bude nový model distribuce autorské práce opět v souladu se stavem technologií.

[3]

Aktuálně ze světa

Zprávy z Velké Británie hovoří o tom, že se hudební průmysl po letech stagnace zřejmě odrazil ode dna. Firmy a umělci v Británii po dlouhé době poprvé hlásí, že se zisky zvedají. Podle zprávy, kterou zveřejnil britský Svaz autorů, v roce 2008 vzrostl objem příjmů hudebníků a všech, kteří v hudební sféře pracují, téměř o pět procent a vyšplhal se bezmála na čtyři miliardy liber. Příčinu toho, proč se v Británii začali zisky zvedat uprostřed Ekonomické krize, je poměrně jednoduchá. Hudební průmysl se nachází v jiném cyklu krize. Především se již podařilo diverzifikovat zdroje příjmů. Tento rozbor ukázal, že v současnosti je nejpřínosnějším zdrojem financí merchandising a samozřejmě také příjmy z živých vystoupení, koncertů. Dokonce se zdá, že mezi prodejem hudebních nosičů a výdělky z koncertování se nachází nepřímá úměra. 

[2]

Radikální změny v distribuci povedou k zániku hudebního průmyslu v jeho dnešní podobě. Vznikne však podoba jiná - pravděpodobně skromnější, bude však určitě demokratičtější z hlediska vstupu nových talentovaných hudebníků. Pokud jde o hudbu jako takovou, změny ji samozřejmě neohrozí. Právě naopak: začne pro ni doba nového rozkvětu, masové tvorby a jednoduché spolupráce. Ještě nikdy nebylo vytvoření profesionální nahrávky tak levné a široce dostupné. Díky novému způsobu distribuce odpadá také sklon vydavatelských major labelů vměšovat se do tvůrčích vizí hudebníků pod praporem falešných představ o povaze trhu.

Klíčovým bodem je rozpoznání rozdílu mezi přežitím hudby a přežitím hudebního trhu, v úpadku se nyní totiž nachází pouze druhý jmenovaný, zatímco první naopak prožívá období obrovského růstu. Pro skupiny a interprety je čím dál snazší získat si publikum vlastními silami, bez jakýchkoliv administrativních vměšování. Kolaps hudebního průmyslu je ve skutečnosti přirozeným procesem. Neefektivní, parazitní části průmyslu odumírají, zatímco části, na nichž záleží - vztah kapel a interpretů s publikem - jsou přímější a výhodnější.
[3]

LITERATURA

[1]   BAILEY, T. B. W. Rekviem za parazita: Stav hudebního průmyslu v USA. [online]. INSTITUT UMĚNÍ, 8. 1. 2009 [cit. 2009-12-29]. Dostupné na World Wide Web:

<http://www.institutumeni.cz/index.php?cmd=page&id=49&news_id=5223>.

[2]   ČT 24. Hudební průmysl zvedá hlavu, alespoň v Británii. [online]. ČESKÁ TELEVIZE, 21. 7. 2009 [cit. 2010-01-18]. Dostupné na World Wide Web:

<http://master.ct24.cz/ekonomika/svet/61452-hudebni-prumysl-zveda-hlavu-alespon-v-britanii>.

[3]   DONÁT, J. Kdy zemře hudební průmysl? [online]. HOSPODÁŘSKÉ NOVINY,

7. 11. 2005 [cit. 2009-12-28]. Dostupné na World Wide Web: <http://ihned.cz/3-12704980-zanikne+hudebn%ED-000000_d-b3 >.

[4]   FILTER. Wohnout spolupracuje s T-Mobile. MAFRA MEDIA, roč. 4, č. 3.

[5]   FILTER. Mobilizace hudebního průmyslu v Británii. MAFRA MEDIA, roč. 4, č. 4.

[6]   FILTER. Pirátství a politika. MAFRA MEDIA, roč. 4, č. 7-8.

[7]   NOVOTNÝ, P. P. Hudební průmysl se dál propadá [online]. MF DNES,

12. 8. 2008 [cit. 2010-01-12]. Dostupné na World Wide Web:

<http://ekonomika.idnes.cz/hudebni-prumysl-se-dal-propada-dex-/ekonomika.asp?c=A080812_172758_ekonomika_ven>.

[8]   PERFECT CROWD. Jak internet změnil hudbu [online]. PERFECT CROWD,

19. 5. 2009 [cit. 2010-01-13]. Dostupné na World Wide Web:

<http://www.perfectcrowd.cz/hudba>.

[9]   WIKIPEDIE. Ekonomická krize 2008-2009 [online]. WIKIPEDIE,

4. 12. 2009 [cit. 2009-12-29]. Dostupné na World Wide Web:

<http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekonomick%C3%A1_krize_2008>.