Paní...K Žena, 36 let / Město DUD

… Tak jsme se dozvěděli ne zrovna zajímavou blízkou budoucnost naši... I huby naše se zprvu otevřely a ihned zmlkly. To není dobrý. Sličná slečna, ale nebyla z typu záškodnických, jako ten, co před nástupem do autobusu, na otázku otázku: „jede to na Strahov“, velmi ochotně odpověděl ano. Její rada zněla asi takto. Čím dřív vystoupíte, tím líp pro vás, páč bus se sice otáčí, ale až v Ústí!!! A taky, že by prej něco eště mělo jet na zpět, dřív než tento. Neváháme ani chvíli, při prvním náznaku přibrždění, zvedáme zadky, ale ukvapeně. Přijeli jsme jen na křižovatku z vedlejší silnice, a tak jsme brzdili kvůli značce STOP. No nic... v nedaleké vesničce vystupujeme. A jelikož se za tento den, eště neobjevilo štěstí, k našemu úžasu do pěti minut přijel bus. Poučeni z předchozího výletu, jsme se raději zeptali řidiče, jestli s nim docestujem aspoň za ceduli Hlavní město Praha. A vida. Další štěstí. Prej až do Dejvic... Už s prdele na sedačkách přemýšlíme, jestli cestou potkáme zbytek výpravy s názvem „Na Strahov přes Ústí a zpět“. Jak jsme očekávali, tak tam kde vystoupili, tam i nastoupili. Jsme prostě akční národ. My jihočeši... Dejvice. Je asi jedenááct pozdních večerních hodin. Ani chvilku neváháme a opět si jdeme stoupnout na zastávku směr Strahov. S představou, že za hodinu jede poslední metro a taky bus směřující k němu, míříme konečně na kopec. Představa se náhle změní v čirý fakt pro část výpravy, která nás nechala putovat kamsi, a během chvíle to otáčejí a jedou domů... pěkně do pelíšku... pěkně tam, kde mají svý jistý... Opět zůstáváme dva. Eště že ty punkáčové nevymřeli. Na podiu se eště hraje, ale není to pro naše uši. Díky kamarádům z kruhu alkoholiků, kterých mám mimojiné dosti, jsem obdržel pár sms kdo kde sedí a lije... Nejvíc rozumná byla tato: kolej 10, pod ní knajpa, a tam já! Tradá... Nacházíme zde slušnou partičku známých tváří a konečně pramen piva... to jsme potřebovali. Hovoříme, vykládáme tuto příhodu, a pijem... uplynou dvě hodiny... stále pijem... uplyne hodina... eště pijem... uplyne půl hodiny... pili by jsme, ale nemáme za co!!!... uplyne minuta... opět máme pivo!!! hurá... Představa, že vlastně už dnes v děvět hodin bych měl být na cvikách z KONGA a ta, že nemáme kam složit hlavu, nás nutí udělat hroznou, ale pro nás velice snadnou chybu... Prostě se zlejt!!! Znáte tu scénu, když princ vrthne do poslední komnaty ve věži a zachrání princeznu?? Tak to se nám stalo... rozletěli se dveře a v nich známá tvář!!! Chlapák, o kterým vím, že na kolejích nebydlí a má kdesi tady bejvák... Oba jsme naladěni na stejnou notu, a tak nebyl problém se domnuvit... Hurá máme nocleh... dáváme last beer nebo spíš night beer a pěkně spinkat... bejvák bylo silný slovo!!! jedna velká místnost, tři skříně, dvě postele, šest lidí... nepřímá úměra!!! Bunda pod hlavu, tělo na zem a je to. V tu ráno tuhej... jenže nějakej blb (asi já) si nastavil, v tušení asi jak tento večer dopadne, budíka!!! První co každej v téhle situaci udělá, je zapírání. To není muj, eště že nemusim stávat. Jenže on se furt nevypíná... ta svině furt řve... tuhle hru jsem prohrál!!! Můj věrný pes, strakonický punker jde se mnou... Vidíme zastávku... přijíždí bus. Ani jsme si nevzpomněli, co se nám stalo včera a už sedíme... Kéž by jel našim směrem... Bingo! Dejvická... Alou do metra... půl hodinka k nám. Rychle uvařit smrťáka, vzít nějakej papír a tušku, a vyrážíme se spolubydlou do školy... Dál už bych to nepřál nikomu zažít, ale myslim si, že kdo to nezkusil, tak kecá... To bylo tooočo... Zdravim