"Pocity existence" Tak se jmenuje další track. Text psanej skutečně hodně ze mě a hodně pro mě znamená. Takže koho by zajímalo něco o mých současných myšlenkách, poslouchejte text :D ... Dávám to sem i ke
stažení jako malou ochutnávku z mixtapu :)
Text je tady :
Pocity existence
Mluvit o cestě životem, už se stalo klišé,
mluvit o své cestě, radši říkám tiše,
ohlížet se přes rameno, vidět svoje stopy,
vědět, že vedou špatně, znát ty špatný doby,
špatný doby plný zloby, někdo řekne co by,
za mnou hřbitov citů, furt přibývaj hroby,
co mělo se stát stalo se, teď je na vše pozdě,
co mělo zmírnit utrpení, bolí stejně hrozně,
víš co dělals špatně, ale uděláš to znova,
pak si uvědomíš, že z tvý lásky je už vdova,
říkat krásný slova, nechci dávat hloupý sliby,
když už to mám za sebou, ale pořád něco chybí.
Nechci být už sám, ale na co jsou mi snahy,
když nechci dávat rány a nechci bourat vztahy.
Vědět co sám chceš se zdá být primitivní,
já jsem sebe nenašel, píšu text emotivní...
REF:
Vždy se budu ptát, na co kolem sebe hledat,
když jediný co neznám jsem já sám-těžký to vstřebat,
můžu jenom křičet a kolem sebe kopat,
dělat to nebudu, nevím jakej to má dopad...
Otázka existence zdá se být stále věčná,
tvá duše chce odpověď, byla by ti vděčná,
Ty o tom všem víš, přesto životem tápeš,
nechtěně rány dáváš, ale přitom to chápeš,
Lítost ta je na místě, ale nic zmírnit neumí,
sebelítost zabíjí, každá láska jednou vyšumí,
to šumění znáš, víš o jeho příčinách,
jseš z něho v rozpacích v pozdních večerních hodinách,
nechceš vzbudit podezření, srdce hlavě šeptá,
neumí to zakřičet a to tě tak deptá,
po večerech proto píšeš další básně,
přestože se cítíš jako otrok svojí kázně,
obdivuješ kolik toho na srdci se ukáže,
napíšeš to na papír, ten před tebou nepláče,
před tebou kritika tvé tvorby i tvých citů,
na to ale kašleš, konec emotivních krytů...
