Tak jsem si přečetla Kochyho blog a vehnalo mi to slzy do očí..Doubravka..Je pravda,že já v ní nemam svou dávnou minulost..Ale prožila jsem tam
hodně..Ve svých 13ti letech jsem tam byla poprvé tenkrát v Showtimu na Miss Poupě,který vyhrála moje spolužačka ze základky a dokonce to byla i tim pádem moje první diskotéka(musela jsem být doma v 19h:-D)..Taky jsem tam rok na to fandila další svojí
kamarádce na stejné soutěži..A potkala se tam po letech se svou dávnou láskou z tábora..Bobrem:-Dtenkrát jsem oplakávala,že mojí kámošce řekl(dodnes oblíbený)vtip:Myslíš si,že je jazyk sval?Tak si pojď dát páku:-D
A pak dlouho dlouho nic..
Velká neznámá..Když tam naši koupili byt,bylo mi to jedno..Důležitá byla vyhlídka na to,že se jednou odstěhuju pryč..A bylo
jedno kam..I kdyby to bylo na Měsíc,odpočítávala bych dny..A pak se to začlo rýsovat..Skončila jsem školu,nastoupila do práce a zoufale jsem chtěla pryč..A tak se dala výpověď nájemníkovi a já ten byt šla s otcem převzít..Otevřel nám
umaštěnej,zahulenej a nažranej slizoun,kterej se povážlivě komíhal ze strany na stranu..Byt jsme rychle prošli,neshledali nějaký šílený vady a tak pán předal klíče(hooodně jsem se snažila,aby se mi nedotknul ani centimetrem kůže)a já se stala novým
podnájemníkem bydlícím v bytě mých rodičů..Ale dalo to ještě hodně práce..Trvalo tři měsíce než se byt dal trochu obývat..Poprvé jsem tam přišla s Colou a bobrem,abychom to trochu zvelebili..Hodně jsme se nasmáli:-D Cola se přilepil ke
sporáku,takže se na všechno začlo sahat s rukama obalenýma igeliťákama..Do toho bobr vešel do pokoje a zařval:heléé,tady ten hnusnej mastnej flek..tam ten chlap spal a měl tam hlavu:-D nebo otevřel spodek sporáku i přes moje námitky a odkryl
neskutečný vrstvy hnusoty..Sporák se odstěhoval do sklepa..A já si koupila novej..A nový wawky..otec mi nechtěl dovolit nastěhovat se bez topení a já si pamatuju do dnes jak jsem udělala v obchodu s wawkama scénu(no,tak když to nemůžete
namontovat do tejdne,tak já jdu teda jinam..ne..14dní je dlouho..nashledanou) a tak mi wawky opravdu namontovali do týdne:-Dmyšlenka,že bych u našich strávila byť jen o den delší dobu než je třeba byla silnej hnací motorJ)A pak začlo škrábání zdí..Bobr mi byl skvělym pomocníkem..Aspoň se při tom člověk nenudil..V koupelně byl ve zdi zazděnej jakejsi
drát..“Hele,drát..k čemu je?“ „nevim..radši za to netahej..Nee“:-DA drát byl venku i s kusem zdi:-D“Se zazdí,neboj“:-DA pak přijel Šreček se štukem,aby aspoň tu nejhorší zeď trochu srovnal(dřívější majitelé řešili zakrytí elektrickejch rozvodů
kydancema sádry) Zrovna pár minut před jeho příchodem jsme s bobrem řešili nějaký nesrovnalosti,já mu řekla:Trhni si nohou..A ona na to:A kterou a já na to:Třeba oběma..A to jsem neměla řikat:-Dstála jsem na židli a už mi držel ve vzduchu za obě
nohy:-Dkdyž mi pokládal na zem,řekla jsem něco ve smyslu,že mu nakopu prdel a on na to,že první na ní dostanu já..To už si mě otáčel,že mě přehne přes koleno,ale zabránili mu v tom futra..Jak mě obrátil,praštila jsem se o ně do hlavy tak,až se
z nich odloupl kousek laku..Hrozně se omlouval..objímal mi a skoro brečel..Vlastně to byl nejdojemnější okamžik našeho přátelstvíJ)Pak volal šreček,že je na místě a bobr mu do telefonu říká:Počkej,běžim otevřít..Paní domácí nemůže..Paní domácí má otřes mozku:-DA já
seděla na stočeným koberci,hlavu v dlaních,hlava mi bolela jako kráva a já se jako kráva smálaJ)Pokaždý když jsem z práce jela rovnou do bytu,spadla ze mě hrozná tíha..najednou nebyly starosti..najednou jsem byla doma..I když
tam nebyl koberec,byl tam hnusnej záchod(kterej jsem dodělala tim,že jsem v něm pálila fotky jednoho debila:-D)Bylo to krásný období..Otevřela jsem dveře,natáhla vůni malířskejch barev a třeba natírala trubku na plyn a zpívala si GNR..A nebo jsem
seděla na stočeným koberci,kouřila a dívala se na Chlum v dálce..A pak malování s Melounem..:-DA pak se byt zařídil..já se nastěhovala a hned ten den poznala Honzíka..Možná to bylo nějaký znamení..A pak jsme spolu seděli na koberci a jedli kuřecí směs na krabici která sloužila místo stolu..Dokonce i když přišli Honzovo kamarádi,tak jsme seděli na zemi kolem krabice přes kterou byla přehozená utěrka a bylo to krásný..Bylo to to co jsem si
přála..Měla jsem domov,soukromí..Byla jsem bez rodičů..Nádhera..Zjistila jsem,že Doubravka není jenom jedna hnusná ulice na jedný straně s barem u Beránků a na druhý se Svorností..Parky,Podlesí,čínu U Draka,U Havránků..U Floriána:-Dano..Vim kde maj
nejlepší pizzu v Plzni,nejlepší čínu v Plzni a obojí je na Doubravce..A já mam strach..Že větší byt neznamená víc štěstí než v malinkým pokoji s hnusnou koupelnou a zimou..I když je pro mě stěhování na Skvrňany asi snadnější než pro
Honzu..V Zadních jsem vyrůstala..Žila jsem tam 22let..A je to od Předních přece jen kousek..Teď co jsme u našich,vybavuje se mi spousta vzpomínek..Když jsem tak šla se Shortym do Tipáče,rozhlížela jsem se a vybavovalo se mi tolik okamžiků..Já s Děsem
v Šárce,s Michalou v Nicu nebo v Evergreenu s Vaškem..Jak jsem v Tipáči málem zkolabovala když mi Michala řekla,že spala s mirdou asi dva dny potom co jsem s nim byla já:-Dtenkrát jsem slezla ze židličky u baru a
řekla:Odcházim.. a ona mi cpala zpátky na židličku a já byla úplně mimo..nalila jsem se pivem a jablíčkem a celou cestu domu brečela..Na to jak jsem na základce tahala z knihovny miliony knížek Lenky Lanczový a s Michalou jsme spolu chodily
venčit psy..Pravidelně v šest večer:-Djak jsme milovaly Pavla a Martina a oni na nás srali a chodili s Michaly spolužačkamaJ)Na to jak jsme chodily kouřit za garáže u pole a řešily tam svoje hnusy a sračičky..Bylo to i moje útočiště když Honza zklamal..Narvala
jsem půlku věcí do tašky a jela do Pecháčkovky,protože naši byli na chalupě..A pak Honza pod balkonem,procházky do Slovaňáku a já rozhodnutá se nevrátit..A já pár dní na to jedoucí zase zpátky..Se slzama v očích,když jsem míjela Centrum..Protože se
mi stejskalo po Domově..A paradoxně se domov přesunul o něco blíž k místu mého dětství a dospívání..I když zatím nemůžu říct,že je to Domov..Ale doufám,že ho z toho zatím cizího bytu uděláme..Na ten svůj první ale nikdy nezapomenu..Byly to zatím
moje nejhezčí dva roky života..A děkuju za ně nejen Doubravce..Ale i Honzovi(i když někdy je to fakt bojJ)
