167 tracks najednou? WTF???
No hele jako... nevim čim to je.. že tenhle obecně zdiskreditovanej styl, kterej všichni "se vkusem" bez mrknutí oka rovnou metou ze stolu, me prostě neskutečně baví. Asi je to tim, že mě prostě zajímá všechno za čim je vidět práce, kterou bych sám jednou chtěl dělat. A to naprosto famózní produkce. Rob Cavallo se zas slušně vykozil. Dvorní producent Green day (ostatně právě on odněkud dotah první GD demáč a udělal s nima multiplatinové DOOKIE) se tentokrát podíval na zoubek chemické romanci. Kdo uvítal od GD jejich na punkovou bandu velmi nekonveční album American Idiot, z téhle desky si prostě musí chtě nechtě učurnout do trenek/kalhotek.
Třeba ve skladbě Black Parade ten blázen Cavallo udělal 167 současně hrajících stop (dle rozhovoru s Gerardem, zpevakem z MCR). Imho je jen málo bláznů, kteří dokážou ukočírovat mix kapely, kde každej nástroj jede v pěti, až deseti stopách, dalších deset stop vokálů, lesní rohy, celej nazvučenej marching band.. a do toho ještě kus symfoňáku. Rob cavallo se stal rozhodně jedním z nich a i když u the JEWEL písničkářky svůj um moc neprodal, těšim se hrozně na jeho další svěřence. A jen tajně doufám, že jednou mezi tyhle titány producenty přibude i ten.. co mu řikaj Majklac.