cermaque (solo) Lo-Fi-soul / Praha

PITBULL

zase mám ruce z ledu
nějaký zlo
mi uvízlo
v pohledu

u okna čekám
na naděje
olůvko měsíce
jestli se
nezachvěje

zas držím paměť
za okraje
proč musím bdít?
proč led nikdy
neroztaje?

ale nechci
nechci se tvářit jako pitbull
každá tvář stojí za pozornost
a každý nádech za modlitbu

dokud si nevšimneš
že má tvůj kůň křídla
žádná křídla nemá

musíš se vrazit do hniloby
ostřím jako dýka
až na dřeň naděje
která v ní někde je
pevná jako kost
musíš ji vzít do huby
a všude o ní říkat
každému, kdo nemá všeho dost
musíš se vysvléct ze svých slev
zhluboka dýchat jako lev
a nějak musíš vzít i sebe
na milost

SYLVIA P.

tak jako trhá mráz
koleje z oceli
fantas mi láme vaz
uprostřed veselí

tma se mi lepí
na prsty jak těsto
je mi jak stepi
nemám, kam bych uhla nebi
je mi jak ulici
kde si psi slepí
řezají čenichy
o zrezlé hřeby

jsem hejno ptáků
na jedné udici
kteří se předhání
o místo v čele
sto ostrých zobáků
naprázdno klová mi
v jediném těle

tak jako trhá mráz
koleje z oceli
fantas mi láme vaz
uprostřed veselí

brodím se postelí
až po pás
zlomená
své temné milence
nechávám napospas
jediné myšlence:

kuchyňská linka
je vanitas
slánka jak lebka
rozbitá
malinká lebka
té, kterou dneska zabiješ
ještě jsi hebká
ještě jsi uvnitř horká
ještě jsi
jsi ještě - Sylvie?

čert vem, co je ve mně boží

a nech jen, co jsem já

složím láhev vína do žil

ať hned nezvětrá

že zas mám svět rád

dneska život neodložím

na zítřejší den

vytrhnu se i s podložím

ale čert mě vem

růžově svítí Moulin Rouge

město se právem červená

řeže mě do očí jak nůž

něco si ve mně znamená

růžově svítí Moulin Rouge

jako by svět už mlel poslední part

tuším, že spíš než na retuš

jako já čeká na restart

lžu jenom žebrákům

a nenadálým láskám

lžu vždycky jenom těm, co nejradši mám

někde se ve mně cuká kůň

a když ho nepolaskám

divoce kope očima