klícka
je ňák víc holek
u silnic
a smogu
mezi slovy
rozumíš, vole
co chci říct?
kecy se dusí v klecích
diskuzí na netu
a nepřečtených blogů
sílí tep v srdcích
jak bijí lvové o mřížoví
Evropy, klícky
plné zpěvných ptáků
kteří prakticky
už neví o oblaku
jen líně spí
a šiml úřednický
za ně ržá
když tančí tektonicky
při kladení věnců
osvícencům
na hrobech
a přitom zas nestačí
jejich ani vlastní době
kde jazyk krátí
byrokrati
a slova cpou se do forem
tam se smysl snadnu ztratí
a krysy válčí o morek
nejdradši bys taky zaspal tu
dobu, kdy zhusta přibývá
mršinek v kabátcích z asfaltu
a lidí pohřbených zaživa
v tuhnoucí břečce
všedních dní
nákupní horečce
kdy bídní
na dluh svým dětem a vnukům
kupují sjetě
štěstí rozpuštěné v tuku
odpusť mi, Bože
moje pohodlí
odpusť mi i to, že
i když v tě úplně nevěřím
stejně se znovu
pomodlím...
