Včerejší Friday For Future jsme s Agátkou (kvůli neštovicím) bohužel zmeškali, ale zas jsem měl (díky neštovicím) dost času (převážně nad Člověče, nezlob se) rozmýšlet,
co tohle hnutí - a (achjo už zase) podivně nepřejícné reakce české společnosti na něj - o české současnosti vypovídá. Tady je pár nesoustředěně nastřádaných poznámek/postřehů pod čarou:
1) "ČLOVĚČE, NEZLOB SE" je hrozně podceňovaný emoční trenažer. Přestože se základním poselstvím pyšní zcela polopaticky už v názvu. Z případné prohry zde nelze vinit
špatnou životní strategii, muslimy, ekology, kapitalismus ani surrealismus. Tedy je při hře nadáváno alespoň nepřející hrací kostce, špatnému dni nebo nerovnostem na stole. Ve výsledku se ale člověk musí se svým hněvem a prohrami srovnat sám. Snažím se
Agátku učit, aby ani jedno nebrala moc vážně a během hry provozovala a prožívala především legraci. Daří se to a čím dál častěji učí stejnému ona mě.
2) KLIMA. Čert bývá obvykle ukryt v jazyku. Všímám si, že už před časem nahradilo v mediálním prostoru pojem "globální oteplování" sousloví "klimatická změna". Nejspíš v
dobré víře a samospádné snaze o co nejpřesnější pojmenování, které zároveň trochu brání nejlacinějším útokům na komplikovanou skutečnost, že "oteplování" se mnohde projevuje "ochlazováním". Jenomže pro českou veřejnou debatu, které pořád vévodí
pragmatismus a jízlivost, je slovo "klima" moc abstraktní, odvislé od dennodenní zkušenosti i od průběžného jazyka, a proto lehce napadnutelné. Přitom na tom, že je čím dál větší sucho, že ubývá zvěřátek a kytek, skrz jejichž příběhy jsme se ve školce
učili mluvit, nebo že naopak nepříjemně přibývá aut a podivných továren, se shodnou bez valného váhání skoro všichni. Patos a abstrakta u nás působí jako rudý hadr, vezměte si jaký posměch sklízí pojmy jako "pravda" a "láska", přestože snad každý z nás má
rád někoho rád a každý si cení upřímnosti a bojí se lži. Cestou je asi přiblížit téma ekologických změn co nejvíc dennímu jazyku, konkrétní denní zkušenosti. Jenže jak? Cynické reakci se tu těší i sousloví "ochrana životního prostředí". Přitom jde už o
"záchranu životního prostředí". Resp. záchranu života vůbec.
3) SLOGANY TÁHNOU. Viz předchozí poznámka - jazyk a řeč symbolů jsou mocnejší, než si průběžně uvědomujeme. Jediná Klausovo kniha s názvem "Modrá, nikoliv zelená
planeta"*, jakkoliv ji, předpokládám, skoro nikdo nečet, svým geniálně chytlavým názvem způsobila v tuzemsku hroznou paseku (obrazně i doslova). Najednou z toho je souboj víry. Přestože za faktem klimatických změn a vlivu člověka na kolaps stávajího
ekosystému stojí většina světové vědecké veřejnosti a za nezvratnou skutečnost je považují i technologičtí vizionáři jako Elon Musk, druhý tábor dál trvá na tom, že je to otázkou víry, ideologie. Protože obě strany soudu mají své symboly, radikály i
věrozvěsty. Jde vlastně o obdobný druh sporu jako kdysi, když se dohadovalo, zda je planeta kulatá nebo ne. Jenomže ve chvíli, kdy se rozhoduje o tom, zda je planeta umírající (resp. současného uspořádání života schopná) nebo ne, doufám, že rozum zvítězí
o něco urgentněji.
4) ZÁŠKOLÁCTVÍ. Hrozně mě potěšilo, kolik studentů a v kolika městech vzalo to téma za své a vyšlo do ulic. Sledoval jsem to od vzniku první FB události a měl jsem za to,
že tam budou jenom různí mí "dospělí" kamarádi, kteří na všelijakých demonstracích podporují pozitivní společenské změny pravidelně - a pár desítek studentů. Takže výsledná účast byla velmi povzbuzující (kdyby pro nic jiného, tak proto, že FB už není pro
nejmladší generaci tak důležitá platforma...). A co se toho, že je účastníkům vyčítáno záškoláctví, týče, myslím, že to nejvíc vypovídá o životních zkušenostech a motivech těch, co je kritizují. Totiž - je jasné, že potřeba revolty je v mladšim věku tak
silná, že si v každé generaci najde a oblékne svůj kabát, a je jasné, že tu jde i o sociální aspekt, přidat se ke kámošum v boji za "dobrou" věc, potkat holku nebo kluka, zakřičet si na ulici, vynechat hodinu chemie... No a co? Pokud motivem k takové
aktivitě je zájem o přírodu a snaha o lepší svět, aniž by přitom někdo někoho chtěl věšet na kandelábr, jak vůbec - nezávisle na vašem světonázoru - může těm studentům někdo něco vyčítat? Zorganizovat demonstraci, kreativně se jí zúčastnit - to je přece
skvělá životní zkušenost, i kdyby její motivy byly podle vás úplně vedle? Myslim, že i pohrobci Klausovy Modré planety by se shodli, že tu chtějí mít proaktivní a sebevědomý národ. Třeba se tady právě klube. A jasně - sebekrásnější hesla nemají smysl,
pokud se průběžně nebo za čas neotisknou do životní praxe. Ale praxe života by zase byla smutná a "nazdařbůžná" bez ideí, nemyslíte?
*) podpoznámka: co se účinnosti sloganů týče, jako geniální odpověď Klausově "Modré, nikoliv zelené planetě" mi přijde slogan ze včerejší demonstrace "Planety pyčo".
Autora neznám, ale fandím mu. Autorem fotky je jako vždy skvělý Petr Zewlakk Vrabec
OSOBNÍ POZNÁMKA: A co se víry týče - jakkoliv i mě jímá občas smutek ze ztráty současné biodiverzity, osobně pevně věřím, že život jako takový to nakonec ustojí - ať už s
námi nebo bez nás. Mám lidi hluboce rád, takže doufám, že to nějak zvládneme taky. Ale v tom případě bojujme nejen za planetu, ale i za to, co je na člověku krásné. Takže pravda a láska, pyčo. Dobrou noc!